Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

19.1.2010

 

Další kočička má dnes kastraci za sebou. Teď ještě spí. Snad se dobře probudí a bude všechno v pořádku. Strašně to s nimi prožívám a stojí to docela dost nervů. Nejraději mám už když jsou probuzené. Ten spánek v narkóze nemám ráda. Kočička je bezbranná a strašně zranitelná. A tak u ní vždycky sedím a kdyby to šlo, dýchala bych za ni. Tato kočička měla náročnější zákrok, protože už byla asi 14 dní nakrytá. Doktor musel odebrat i dělohu. Jsou ty holky nějak rychlé. Je teprve polovina ledna. Kočička by rodila někdy v polovině března, kdy je ještě zima.

Domlouvala jsem se s jednou pani, u které taky bydlí kočička, na kastraci. Jenze jsem narazila. Ona chce mít koťátka. Nechápu to a jsem z toho smutná, protože tato kočička žije jen venku a ani nedostává pořádně najíst. Vždycky, když tam posílám jídlo, je strašně vyhladovělá. Co teprve, když bude březí a bude kojit koťátka. Nevím, co mám dělat, abych předešla narození dalších chudáků. Tato kočička byla ze tří koťat, která kromě ní, všechna včetně jejich mámy, skončily přejeté na silnici, když se toulaly a hledaly obživu. Kočka máma docházela i ke mě na jídlo, když kojila svoje koťátka a také ji přejelo auto. Tehdy jsem ještě nevěděla, čí kočička je. Vždycky se u mě objevila, rychle se najedla a utíkala pryč. Podle cecíků jsem poznala, že má někde koťátka. Jsem z toho hodně smutná. Jeden se snaží a druhému je to úplně jedno, že nechá přijít na svět další chudáky, kterým neá ani pořádně najist. Nevím, co vymyslím. 

 

 

Seznamte se s Čičkulkou

Obrazek

 

 

 

Je krásná, bílé vousky na černé papulce, bilá náprsenka a bílé ponožky

 

 

 

 

 

 

 

 Čičkulka je moje nejstarší kočička. Letos bude mít 21 let. Když jsme před lety koupili náš domek, bývalá majitelka ji nechala na jeho půdě, i se třemi  koťátky. Jedno se umístilo a dvě holky mi zbyly. Puntička a Ájinka.

Čičkulka byla původně totálně plachá a že se na půdě vyskytuje jsem poznala jen podle snězeného jídla. Zpočátku se zdálo, že se neochočí nikdy. Trvalo přes rok, kdy jsem z ní viděla víc, než jen bíločernou čáru a odvážila se přijít k jídku v mé přítomnosti. Po dalším snad půl roce se mi začalo dařit Čičkulku při jídle krátce pohladit. Samozřejmě mně vždycky nafackovala přes ruku a s vytaženými drápy. Nic příjemného to nebylo. A takto jsme se sbližovaly další roky. Už přede mnou neutíkala a v posledním roce se nechá hladit klidně bez sekání packou. Chytit se však nenechá. A to byl problém, protože ji začaly bolet zuby. Měla celou zadní nožku uslintanou, jak při spánku slinila, protože nemohla dovřít tlamičku a nemohla se ani najíst. Naštěstí je to kočička velmi chytrá a poznala, že sama si tentokrát nepomůže. Nechala se chytit a odvézt k veterináři. Ten musel vytrhat všechny zoubky, byly už hodně zkažené a v tlamičce byl velký zánět. Dostala depotní antibiotika, protože uvnitř být nechtěla. To mě mrzí, protože je stále jen na půdě. Původní majitelé ji do domu nepouštěli a zřejmě ji i vyháněli. Po několika dnech, když jsem ji vypustila z koupelny a dala mezi ostatní kočky, utekla průlezem a odešla zpět na půdu. Dnes je z ní zase pěkná a čiperná kočička. Vytržením zubů se jí hodně ulevilo. Baští konzervu, kterou jí ještě vždycky naředím na kaši. Je to milá kočička a věřím, že má před sebou ještě spoustu krásných let s krásnými léty, kdy se tak ráda vyhřívá na sluníčku a běhá po zahradě.

Obrazek

 

 

 

 

 

Obrazek

 

 

_________________________________________________________________________ 

15.1.2010

A ještě si musím dnes postěžovat na svoji osádku. Z klidného kočičího stádečka přes léto, se s přibývajícím sněhem a mrazem stává stádo, které by se klidně mohlo jemnovat likvidační komando. Nudí se a to ukrutně, taky vymýšlejí samé lepší věci. Mám dojem, že to po nich už nebudu stihat ulízet. Dnes dokonce i strhli závěs, shodili všechny košíky s dečkami, vahrabali deky z postýlek a jezdili po malém koberci, který mají v pokoji. Krom toho rozsypali granulky, vylili vodu a tak vytvořili lepící hmotu po podlaze, kterou všude roznesli. Krom toho načůrali do košíku, aby taky zaměstnali pračku. Možná si myslí, že potřebuji víc pohybu a tak se snaží. Dnes mi přišla objednaná kniha, ale už jsem se vzdala vidiny, jak si s knihou sednu a jak si počtu. Možná někdy na jaře, až ta banda zase vyleze ven na zahradu. A tak mám o zábavu postaráno. Proč se divím, je to každý rok, jen na to během léta a podzimu vždycky zapomenu.  

Medulínek roste jako z vody a roste z něj krásný kočičí kluk. Už dokonce přerostl i Brigitku, která se nějak v růstu po nemoci zastavila.

Je moc těžké vypiplávat koťata v takovém množství, byť zdravých koček, protože musí bojovat s mnoha viry a bakteriemi.

 

 

_________________________________________________________________________ 

15.1.2010

Seznamte se s Ájinkou

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Ájinka je něžná sladká kočička, ptáček zpěváček. Její mňoukání snad ani mňoukání není, zní jako pískání ptáčka. Narodila se v červenci roku 2002 v našem domku na půdě kočičce Čičkulce v době, kdy jsme o koupi teprve jednali a netušili, že koupíme domek i s kočičkou a koťaty.  Je sestrou Puntičky. Třetí kotě je kocourek, který je umístěný. Ájinka byla umístěna s ním, jenže ji slečna vrátila, protože se nemohla pro své zdravotní postižení starat o dvě kočičky. A tak se Ája stěhovala k nám do paneláku. Potom se stěhovala do domku a tak se vlatně vrátila zpět tam, kde se narodila. Ájinka je milá drobná kočička s nádherným obličejem a překrásnýma očima, moc ráda se hladí, ale do ruky se vzít nenechá. Je to prostě dítě Čičkulky. Tato koťata byla Čičkulčina poslední koťátka. Následovala kastrace.  

Obrazek Ájinka se sestrou   Puntičkou 

 

 

 

 

 

 

Obrazek

Ájinka

 

 _________________________________________________________________________

 14.1.2010

Kočička po kastraci večer jedla a dokonce i skočila na kuchyňskou linku. Kdyby neměla jizvu po šití, nikdo by nevěřil, že byla na operaci. Náš doktor je prostě skvělý. Jsem ráda, že ho máme. Všechno je tak jednodušší. Kdyby takto proběhly všechny kastrace, bylo by to skvělé.

A večer, když jsem jela za jedním kocourkem, kterému jsem vezla jídlo, zapadla jsem autem a nemohla vyjet. Už aby ta zima skončila, s těmi gumami to je hrozné. Jeden pán mě chtěl vytlačit, ale nešlo to. Musela jsem zavolat synovi, aby přijel s lopatou a pak jsem  konečně odjela. Vrátila jsem se domů unavená a zmrzlá. Dnes si do auta naložim lopatu.

 ________________________________________________________________________

 13.1.2010

Dnešní kastrace proběhla zatím bez problémů, kočička ji zvládla a ještě pospáva. Měla jsem obavy, tak, jako je mívám vždycky, navíc, když je dnes 13. Trochu pověrčivá přeci jen jsem. Však jsem ráno o půl hodiny zaspala, byla jsem nějak unavená po včerejšku a tak jsem měla pořádný spěch, abych doma zvládla nakrmit všechny kočičky, vyčistit jim záchody, nakrmit slepice a být u dokora včas. Domácí žloutky můžu kočičkám bez obav dávat syrové a jak jim chutnají. Však  to je mlaskáníčko, když jim je zamíchám do smetany.

Tento týden už mám splněno, jen ještě přesvědčit jedny majitele, aby mi dovolili nechat vykastrovat jejich kočičky.

Obrazek

 

 Po kastraci

 

 

 

 

 

 

Obrazek

 

_________________________________________________________________________ 

12.1.2010 

Dnešní den proběhl v klidu a dobře. Měla jsem obavy, jestli se mi podaří vyjet autem.  Jen kočička v autě  žalostně naříkala. Včera jsem si auto  pracně vyhrabala ze sněhu, ale udělala jsem to dobře a vyjela jsem. Mám totiž letní gumy a ne zrovna v nejlepším stavu. Letos to musím ještě nějak vydržet. Výdajů bylo a stále je nějak hodně. A dozvěděla jsem se o další kočičce, která by potřebovalo vykastrovat. Sice majitele má, ale tomu je to jedno, že kočička stále rodí. Však koťata buď umřou, nebo je rozdá a hlavu si nijak neláme. Snad se mi podaří ho přesvědčit, že kastrace není proti přírodě a že mu kočička bude chytat myši dál. Jsou to lidé, pro které kočka znamená jen jeden ze způsobů, jak se zbavit myší a musí mu sloužit. To bývá ze všeho nejhorší, přesvědčit takové lidi o nutnosti kastrace a výhodě, že to  bude pro něj zdarma a nebude s tím mít žádné starosti. Nejraději bych takovým lidem řekla, co si skutečně myslím, jenže to nemůžu. Musím se snažit o komunikaci a být navíc diplomat.

První zákrok máme zdarně  za sebou. Kočička se už probudila, jen se ještě motá. Tak snad to bude všechno dobré. Ještě zítra kastrace a tento týden máme splněno. Další jsou naplánovány na příští týden.

Puntička se asi zalekla a začala pěkně jíst. Stejně se ale vyšetření nevyhne, jen o tom ještě neví. Pro klid ji vyšetřit nechám, ale nechám to až po kastracích..

A koťata si hrají a dovádějí a to je dobře.

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

A když se unaví, spí.

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

 _________________________________________________________________________ 

10.1.2010 

Pomali se blíží termín prvních kastrací a moje obavy také pomali narůstají. Mám pokaždé strach, aby všechno dopadlo dobře, aby kočičky zákrok zvládly. Není to sice složitá operace a zdravá kočička ho hravě zvládne, ale stejně mám vždycky velké obavy a nedokážu to zvládnout beze strachu. Mrzí mě, že v blízkém okolí není takové veterinární pracoviště, kde by si kočičku vzali alespoň na den, na dva do své péče, přeci jen bych měla pocit, že jsou první hodiny po kastraci v rukou profesionála. Náš doktor je skvělý, ale na "lůžkovou" péči není vybaven. A tak to musím zase zvládnout sama. Tak nám s kočičkami, prosím, držte   palce, ať to zvládneme bez problémů.

Šárynka už má také domluvený termín. Je to velká holka, je dospělá, ale hraje si s malými koťaty jako kdyby kotětem ještě byla. šílené honičky, kdy létají snad i vzduchem jsou nejhorší. Nejraději si ale hraje s korálky. Dokáže korálek přenášet v pacičce z místnosti do místnosti a tam ho potom vypouště a zase nahánět. 

Ostatní kočičky jsou v pořádku, jsou zdravé. Jen Puntička zase špatně jí. Objednám ji na vyšetření krve, abych měla jistotu, že se nejedná o nic vážného. Ona sice nikdy nebyla žádný zvláštní jedlík, ale raději ji nechám vyšetřit.  Přeci jen je to kočička, která jako koťátko byla hodně nemocná a letos bude mít už 8 let.                                      

Obrazek

 

 

Puntička

_________________________________________________________

8.1.2010 

Leden, mráz, sníh pozastavuje na čas přísun koťat do útulků i domácích depozit. Je to období, kdy se trochu zastavíme a snažíme se připravit na jarní vlnu. Snažíme se snížit množství nechtěnch koťat a kastrujeme venkovní kočičky. Je to také období zamyšlení a bilancování.

  

V loňském, tak jako v jiných letech, se snažím  pomáhat opuštěným kočkám. Moje snaha je však omezena skutečností, že jsem na tuto práci sama. Většinu lidí  problematika opuštěných koček nezajímá. Pro mnohé jsou jen věcmi a i  zákon považuje zvíře  za věc, nikoli za živého tvora.

Velmi bych potřebovala někoho, kdo by mohl občas pomoci  a měl k tomu své prostory, které by současně sloužily jako karanténa. Potřebovala bych  někoho, kdo by fungoval jako občasné a dočasné depozitum.  V jedné domácnosti v jednom člověku je všechno  složitější .  Mezi ještě  neočkovaná a oslabená koťata  nelze přidávat další nemocná koťata.   Tím bych ohrozila jejich životy.  Nelze taky očkovat zdravá koťata, která  nejsou v bezinfekčním prostředí.  

Pomocníci se bohužel nehrnou. Setkávám se spíš  s nepochopením až údivem nad tím, co a proč to dělám, protože tato práce pohltí  člověka úplně celého, jeho soukromí, přátele,  rodinu,  dovolené.

Každý člověk nemůže mít doma depozitum nebo útulek, nelze to po nikom chtít, ale můžeme se zamyslet nad tím, jak zvířatům pomoci. Je pro nás samozřejmé, že máme domovy, že máme vlastně všechno, co potřebujeme.  Pro mnohá zvířata to je jen hodně vzdálený  sen a jen my lidé jsme schopni zvířatům  pomoci.  Každá pomoc má nesmírnou cenu. Může to být  naplněná mistička, která   nasytí některé hladové bříško, může to být občasná pomoc depozitováním,  pohlídání kočičky po kastraci než se probudí z narkózy, vytisknutí a rozšíření našich letáčků o kastraci,   nebo jakákoliv jiná pomoc.

Pomozme tam, kde je to třeba, zvířata jsou na nás odkázána a mají stejné potřeby jako my lidé. Cítí hlad i bolest stejně. Nejsou to věci, jsou to tvorové, kteří nás dokážou milovat, když jim to dovolíme.  

_________________________________________________________________________ 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5.1.2010

Na pár dní jsem se odmlčela. Kožíšci nepřipravili nic neobvyklého a v klidu a někdy i trochu znuděně čekají na příchod jara, tak jako já na něj nedočkavě čekám. Nemám zimu ráda, je smutná. Potřebuji tak jako moje kočičky slunce a zelenou trávu, teplý vzduch a život na zahradě. To nás nabíjí životem.

Všechna koťata dobrala antibiotika a já jen doufám, že brzy naberou nové síly a konečně je budu moct nechat naočkovat. Brigitce první očkování propadlo a tak bude muset absolvovat znovu očkování dvoje. A Šárynka nám začala mrouskat. Je to už velká holka. Chtěla  jsem ji nechat hned začátkem ledna po svátcích nechat kastrovat, jenže mě předběhla. Teď musíme počkat, až se hormóny zase uklidní. Termín kastrace už máme stanovený.

Jinak vše plyne v poklidu a to je dobře. Jen Puntička špatně jí. Doktror na ní ale nic nenašel, je zdravá. Je to kočička, která bude mít letos 8 let, takže už trochu postarší dáma. Na zítra mám pro ni  objednané kotěcí granulky  Royal Canin a tak jí snad zachutnají.

Letos bych chtěla příznivcům mých kočiček blíže popsat jednotlivé kočičky. První, koho Vám představím, bude Baruška - Bára von Bahnhoff.

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Baruška je kočička, kerá u mě žije od žáří 2007. Dostala se ke mě po té, co jsem večer mluvila s kamarádkou. Ta mi řekla, že její známá byla na nádraží a tam za ní běželo zřejmě vyhozené černé kotě. Snad tam bylo už několik dní a živilo se v odpadkovém koši. Bylo pozdě večer a bylo sychravo a zima. Dlouho jsem nepřemýšlela, naložila přepravku do auta a jela směrem k nádraží. Měla jsem štěstí, u odpadkového koše jsem ve tmě uviděla kočičku. Nechala se na zavolání nalákat a mě se podařilo ji chytit. Byla jsem ráda, že jsem měla štěstí a kočičku našla  a dokonce i chytitila. Stčila jsem ji do přepravky a jela domů. Ani jsem si neuvědomila, že Baruška není kotě. Byla to dospělá, ale pořádně vyhublá  kočička. Zvláštní kočička. Chovala se u mě, jako kdyby tam patřila. Za tři dny v karanténě jsem poznala, že ji není třeba mít zavřenou, že je prostě doma. Když jsem ji tedy vypustila z karantény, šla na zahradu a ze zahrady domu. Všude se pohybovala zcela suverénně.  Ani na kastraci jsem s ní po čase nešla, protože jsem "nějak věděla", že kastrovaná je. Baruška je ale samotářka. Ostatní kočičky "nemusí" a vyhýbá se jim. Má zvláštní velmi citlivou povahu a v mnohém mi připomíná  jednu z mých prvních kočiček - Jůlinku, kterou jsem si kdysi přivezla v pražského útulku. Jůlinka už s námi není, byla stará už když jsem si ji brala a žila se mnou ještě dalších 9 let.     

Na Barušku se žádný zájemce neozval a tak má svůj domov u mě.

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

________________________________________________________

1.1.2010

Uplynul další rok a stojíme plni nadějí a očekávání  na prahu roku nového. Chci věřit, že ten nadcházející rok bude alespoň tak dobrý, jako rok loňský, ale chci také věřit, že bude lepší a že lidé se budou chovat ke zvířatům zodpovědněji, že nebude tolik opuštěných a týraných zvířat.

Co loňský rok dal a co nám vzal? Dal nám několik hodných páníčků, kteří dali nový domov kočičkám, přinesl mi uzdravení po delší nemoci, dal mi znovu sílu pracovat. A přinesl i několik uzdravení kočičkám. Vzal mi ale i několik kočiček, které mi stále chybí.

Nejdříve odešla Bělinka. Běloušek, kočička, která si mě sama našla a plakala za našimi dveřmi hned první den po tom, co jsme se nastěhovali do našeho domku. Domek sice starý a je na něm ještě mnoho práce, avšak kočičky tu mají zahradu se stromy, kde rády šphají a  půdu plnou harampádí, kde rády prolézají. Jsou zde mnohem šťastnější než v paneláku.                                                              

 Bělinka byla starší kočička celá bílá a byla hluchá. Přišla a byla tu jako doma. Jenže měla  chronické onemocnění v krku, kterému po 7 letech podlehla. Jednoho lednového rána ležela na svém místečku a spala spánkem, ze kterého se už nelze probudit. Měla jsem ji ráda, Bělouška bílého.

Obrazek

 

 

 

  Bělinka

 

 

 

 

 

 

Další kočičkou, kterou jsem milovala a která už odešla, byla Barevka. Taky přišla sama ještě se dvěma koťátky. Všichni byli v zuboženém stavu. Barevka měla těžký zánět střev, ze kterého se dlouho léčila. Žila se mnou také 7 let. Po dlouhém strádání však měla poškozené ledviny, které svoji službu nakonec vypověděly.Chybí mi, Barevka moje vlídná.

Obrazek

 

 

 

 Barevka

 

 

 

 

 

 

 

A Matoušek, milý a oddaný kocourek, který se pohyboval okolo jedné restaurace v našem městě, kde loudil jídlo, když jsem se o něm dozvěděla. Byl se mnou šťastný, moc si vážil plné misky jídla a teplého pelíšku na spaní. Bohužel měl stejné chronické onemocnění jako Bělinka. Odešl za ní a zůstalo po něm jen smutno.Žil tu se mno brouček 5 let. Moc hodný a něžný kocourek, milující mazlení.

Obrazek 

 

 

  Matoušek

 

 

 

 

 

 

 

Maxíček chlupáček. Koťátko, které mi zůstalo po venkovní kočičce z Jevíčka, kterou jsem měla na kastraci. Vyrostl z něj kocourek s výraznou osobností. Bohužel trpěl poměrně vzácnou nemoci ledvin polyglomerulonefritidou, které podlehl. Byl ještě mladý, měl 4 roky a bojoval do poslední chvíle, bohužel zlou nemoc jsme nedokazáli přemoct a Maxíček odešel za Světluškou a ostatními kočičkami. Maxíček mi moc chybí.

Obrazek

 

 

 

 

 Maxíček

 

 

Obrazek

 

 

 

 

 

 Maxíček se Světluškou 

 

 

 

 

A Micinka. O té jsem už psala. Hodná, něžná, milá a skromná černá kočička, zachráněná jako kotě ze staveniště. Bylo to zlatíčko a prohrála boj s nádorem na mozku. Taky mi moc chybí.

Obrazek

 

 

 

 

 Micinka

 

 

 

 

 

Tyto kočičky mě loni opustily, s každou jsme vedly boj o jejich život, bohužel marný.

Umřít ke mě přišel ještě venkovní plachý kocourek, kterému jsem říkala Bratranec. Přišel, když už mu nezbývalo mnoho sil a byl slepý. Našel u mě jídlo, klid, teplo a lásku.Zemřel na nádor v tlamičce prorůstající do oka. Milý kocourek, s čistou duší, miloval svoji volnost a chodil jen  na jídlo.

Obrazek

 

 

 

 

 Bratranec

 

 

 

 

 

Tak nějak mi nedalo jinak, než nevzpomenout na ty, kteří odešli a tak si je zase trochu přiblížit, alespoň na chvíli.

Stojím dnes před  nepopsaným novým rokem a moc si přeju, aby v něm podobné zápisky, jako jsou tyto smutné, neměly místo. Přeji všem lidičkám, kteří milují zvířata a pomáhají jim zlehčit jejich kolikrát těžký život a taky všem zvířatům  hodně zdraví,  to je pro život  to nejcennější. 

Všem, kteří zvířatům pomáhají srdečně děkuji.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

to mi nedošlo

(Mojdíšek, 19. 1. 2010 16:25)

my vždy měli jen kocoury a ti jsou druhý den v pohodě.

Napad

(Jana, 19. 1. 2010 15:07)

je to dobry, taky me to napadlo, jenze mam strach, protoze maji decka, kfdyby ji tahali, aby se ji neco nestalo, preci jen po operaci musi byt v klidu. Tyden bychz ji doma mohla nechat, ale i tak je brzy.

uloupit kočičku

(Mojdíšek, 19. 1. 2010 14:16)

Jani
víš co mě napadlo.A co si kočičku "vypůjčit," nechat jí vykastrovat a vrátit...Když se o ní paní moc nestará,třeba by si toho nevšimla.Ale to asi není dobrý nápad,co.

no, jo,

(Jana, 19. 1. 2010 13:47)

ale mě to moc mrzí. Vim, že nepomůžu všem, ale chtěla jsem zase jedno místo, kde se množí chudáci "vyčistit". Takto tam bude na podzim dalších 8_10 chudáků. Co budou jíst, když jim ona nic nedá. Ach jo, ještě musím přemýšlet.

kočičí svět

(Mojdíšek, 19. 1. 2010 13:44)

Ahoj Jani
je to těžké a deprimující...
Ale nejde pomoct všem zvířátkům.Každá pomoc je ale úspěch,tím co děláš je ten kočičí svět o kousek hezčí...a kousek po kousku bude hezčí a hezčí...

kotata a neporadek

(Jana, 15. 1. 2010 15:46)

Ahoj Mojdisku,
vitam Te na mych strankach. Je to fakt hrozny, kdyz nemuzou ven, potrebuji najmout alespon dve uklizecky na cely uvazek.

koťata a nepořádek

(Mojdíšek, 15. 1. 2010 15:30)

Ahoj Jani

měli jsme týden doma dvě kťátka na opatrování.Bydlela v kuchyni.Hrozně se jim líbily dvě kytky,obě zlikvidovali,druhý den jejich pobytu jsem sundavala záclonu a závěs,z linky padaly věci...,granule byly po celé kuchyni pochopitelně i s vodou...